Jeden lístek, prosím

   Stejně se neobjeví, popř. neozve nebo nebude mít čas, a tak jsem se rozhodla, vzít sama sebe na rande. Po povinném dopoledni, jsem si zašla na svůj oblíbený oběd, v klidu si ho vychutnala a pak se odebrala do knihkupectví. Tam jsem zhruba hodinu nasávala vůně, četla obsahy knihy, jejich první stránky, hladila přebaly a zapisovala si názvy knih, které bych si v budoucnu jistě měla pořídit nebo si je popř. ještě proklepnout na knižních webech. Bylo to prostě dokonalé, nikdo mě nerušil, netlačil na mě, abych už pomalu končila. A jen tak jsem si kvůli tomu dni samozřejmě jednu koupila. Potom dokonalém souznění jsem se vypravila do kina a po mnoha letech jsem šla sama. Překvapilo mě, kolik lidí čekalo frontu na lístky ve všední den okolo poledne. A kolik jich vlastně bylo samo stejně jako já. A pak jsem přišla na řadu a konečně vyslovila své přání: ,,Jeden lístek, prosím...".

   Slečna se usmála a úplně bez jakéhokoliv soucitu nebo šoku mi vydala lístek. A najednou jsem si uvědomila, že jsem v Praze, kde denně chodí zřejmě stovky lidí do kina sami a nedělá to z nich ještě úplné zoufalce. Nadšeně jsem se tedy odebrala do sálu s popcornem vychutnat si film.

   Možná kdyby jste stále čekali, až někdo z vašich přátel bude mít čas nebo až vás někdo pozve, asi by ten film již v kině přestali dávat. A i když to možná pro někoho chce krapet odvahy, vypravit se sám a udělat si hezký den, tak to vážně stojí za to a nemusíte se bát, že se vám na čele snad objeví nějaký cejch typu ,,forever alone".  Někdy je prostě třeba vzít vše do svých rukou a přestat na něco čekat.

Reading in January

   Přestože leden bývá jedním z těch náročnějších měsíců plných učení, stresu a nucených činností, tak tento rok jsem měla vcelku štěstí a vše jsem zvládla během zápočtového týdne. Tudíž mi zbylo spoustu času jen na čtení. A že bylo z čeho vybírat, když byl Ježíšek tak štědrý...

1. Když život ještě býval náš - Marian Izaguire

Tuto knihu jsem měla v plánu již v prosinci, ale nakonec jsem více podlehla Harrymu, a tak na ni došlo až v lednu. Upřímně nejdříve mě na ni zaujal samozřejmě přebal, je opravdu skvostný, a tak jsem se trochu bála, aby mě samotný příběh nakonec nezklamal. Naštěstí přebal i příběh byly vynikající. Není to sice příběh, který byste nikdy nezapomněli, nějak by ovlivnil váš život, ale je to ten příběh, který perfektně plyne, skvěle se prolíná a je v něm spousty životních pravd. Do toho přimíchejte pár kapek historie s popisy módního oblečení 20. let a máte vskutku lahodný příběh na zimní večery.

Příběh: 4 hvězdy z 5 

Přebal: 5 hvězd z 5

Citáty z knihy:

,,Takže jsem už nezažívala ranní muka, při nichž jsem rozplétala sny, které mi zůstaly vězet ve vlasech."

,,První polibek se nedává ústy, ale pohledem."

,,A proč? Komu vadí, že se lidí mají rádi? Komu? Všem. Opravdová láska vyvolává závist, žárlivost a podráždění u těch, kteří ji nikdy nepocítili, roztrpčení u těch, kteří ji ztratili, nesmyslné soupeření, předsudky a střety. S láskou jsou skoro vždy potíže."

,,Někdy si člověk potřebuje zopakovat, že je to pravda, že zažil to, co zažil, a cítil to, co cítil, aby neupadl v pokušení myslet, že to by pouhý sen."

,,A pak se ten člověk podíval i na mě, skelnýma očima někoho, kdo už vypil přespříliš. Nikdy se mi nezamlouvali lidé, kteří neumějí čekat."

,,Nemám děti a nikdy je mít nebudu, znám jenom lásku mužů, jednoho muže a to stačí."

2. Úterky s Morriem - Mitch Albom 

O této knize mi již vyprávělo mnoho lidí a byla mi doporučována tolikrát, že jsem se rozhodla ji pořídit do své knihovničky. Dalo by se říci, že děj i celkový záměr knihy je ihned zpočátku jasný. Opakuje se zde mnoho životních rad, až skoro klišé, ale přesto je to milá kniha, která vás přeci jen donutí se nad tím vším zamyslet a zkusit něco změnit, alespoň na den. Typ duchovní knihy, co se tolik nevtírá a smutně milý příběh, jenž vás provede životem a před životními i školními zkouškami uklidní. Protože, když nejde o život, tak jde o pravdu o prd.

Příběh: 3 z 5 hvězdiček

Přebal: 3 z 5 hvězdiček

Citáty z knihy: 

,,Vyšel jsem na poslední dlouhou štreku, a všichni chtějí vědět, co si mají zabalit s sebou."

,,Každý ví, že jednou zemře, ale nikdo tomu nevěří. Kdybychom věřili, dělali bychom všechno úplně jinak."

3. To prší moře - Radka Třeštíková

Opět jedna z těch knih, o kterých jsem slyšela od známých, na facebooku i na instagramu. V jednu chvíli ji snad četl každý a nebyla k dostání. Já si o ni napsala Ježíškovi. A on byl natolik báječný, že mi ji přinesl. Možná to bylo velkým očekáváním, kdo ví. Ale trochu mě kniha zklamala. Hlavně zpočátku jsem upadla z příběhu skoro do deprese a říkala si, jak mi Češi to dokážeme, že vždy uděláme tak dokonale ponurý a melancholický příběh? Avšak příběh se později rozvinul a nakonec už jsem byla i napnutá, jak to vše vlastně dopadne. Pravdou ale je, že to byl opravdu zvláštní příběh dle mého, možná mi i trochu vadila ta nahuštěnost textu.. Přesto si myslím, že kniha stojí za přečtení, je to prostě něco jiného. Navíc jsem se u pár scén doslova zasmála od srdce, a když už se člověk u knihy nahlas zasměje, tak to stojí za to.

Příběh: 3,5 hvězdičky z 5

Přebal: 3 hvězdičky z 5

Citáty z knihy:

,,Můj život je kvůli tobě jen hromada ostrých střepů z rozbitého srdce."

4. My dva - Andy Jones

Ach ten dokonalý přebal, ty barvy... Zaujme vás hned, byla to láska na první pohled a to byla zřejmě i chyba. Myslela jsem si, že láska z pohledu muže to bude něco vskutku zajímavého. Celkově mě však příběh opravdu zklamal, až možná v poslední 1/4 to bylo docela čtivé, ale jinak mi to přišlo dost předvídatelné a navíc se vše dlouho rozjíždělo. Nakonec se příběh vyvinul v něco, o čem jsem nějak číst vůbec nechtěla. A celé mi to přišlo jako by to i snad psala žena. Pozitivní na tom je, že tato kniha je skvělou dekorací do vaší knihovničky.

                          ------------------------SPOILER-------------------------

Upřímně jsem si nekupovala knihu o těhotenství a nechtěla jsem znát podrobnosti o tom, jak se má roztahovat vagína před porodem a vážně si někdo myslí, že by s tím ženě partner pomáhal vlastníma rukama a u toho vedli dialog o jménu dítěte? Tahle scéna mi přišla prostě too much...

Příběh: 2 hvězdičky z 5

Obálka: 5 hvězdiček z 5

5. Vězněná - Pavel Renčín

Má prvotina od Pavla Renčína. Poprvé jsem si této knihy všimal v knihkupectví, kdo by taky ne? Ten přebal je prostě dokonale uhrančivý. A tak jsem se začetla do obsahu knihy, i když tento žánr není častým hostem v mé knihovně, tak jsem neodolala a připsala si tuto knihu na svůj seznam dárků. A byla to trefa do černého. Možná prvních 20 stránek se vám bude znát poněkud podivných a zmatených, ale vydržte! Opravdu to stojí za to. Byla jsem napnutá jako struna a nakonec jsem tuto knihu přečetla za dva dny a možná bych ji přečetla za ten první den, ale začala jsem číst navečer a strachy jsem nedočetla dál. Další den jsem se už za světla nenechala odradit a četla celé odpoledne. Jedním slovem uhrančivá kniha!

Příběh: 5 hvězdiček z 5

Přebal: 5 hvězdiček z 5

   To byly ve zkratce mé 3/4 ledna a co ty Vaše? 

One Goodbye and Daily little joy

   Poslední dny čtu jen titulky: David Bowie podlehl rakovině, Alan Rickman... Jakoby ten strašák rakovina (tak trochu ji vidím jako mozkomora) obcházel stále blíže a blíže. Když onemocněl můj děda, tak jsem si to nepřipouštěla, nevěřila jsem tomu, že by to mohlo dopadnout opravdu špatně. Až jednou, když jsem v jeho bledě modrých očích viděla ten pohled, který jde mimo vás, jako by z druhého břehu; v tu chvíli jsem věděla, že je něco mezi nebem a zemí. Děda tento boj prohrál již skoro před dvěma lety. Myslela jsem si: to už se více nemůže stát, ale bohužel i v tomto roce tenhle strašák navštívil někoho, koho mám moc ráda a stále s ním tvrdě bojuje. A najednou mě napadlo, že to opravdu může přijít kdykoliv a na kohokoliv. Od těchto zkušeností si více hmatatelně uvědomuji tu přítomnost odchodu, že tu opravdu nejsme navždy a někdo ani na 70 let či méně. 

   A tak se snažím brát ten život zcela jinak. Ne tolik vážně, ale spíše vychutnávat. Neříkám, že každý den běhám s úsměvem po loukách a hladím u toho srnečky. Spíš je to o motivaci a odbourání stresu.
Jak vždy říká můj druhý děda: ,,Já se stále na něco těším. Těšil jsem se na výlet a pak jsem se z něj těšil domů." - a přesně tohle je taková filozofie, kterou se teď snažím provozovat v praxi. V těch ošklivých, temných a studených dnech se ráno těším do autobusu, protože vím, že si tam zdřímnu. Když vyjdu z autobusu, těším se do školy, až si dám v kantýně čaj a něco dobrého. Po čaji se těším až budu mít po přednáškách a pojedu domů a v autobuse si budu číst. A z autobusu už se těším domů do tepla. - Jsou to vcelku banální věci, ale já se jimi opravdu těším, v hlavě si představuji, jak se v autobuse uvelebím, jak se začtu apod. Vyloženě na tu danou činnosti či věc myslím. A světe div se, i když dny plynou jeden jako druhý, většinou se mi povede proplout v nich s úsměvem a s dobrými vzpomínkami.
   Zkuste si to. Celý den si dávat malé cíle, na které se budete těšit a může to být jak jídlo, spánek, dobrá kniha tak třeba i klidná potřeba na WC :) Protože pravdou je, že každý den není tak vzrušující, mnoho dní je stejných a kvůli všem povinnostem a starostem nějak zapomínáme, na to těšit se i na něco všedního.

   Je téměř 20:00 a já se ještě pro dnešek těším na jeden díl panství Downton, na krátké čtení a pak na tu hebkou peřinu.

Goodbye Alan, we will always remember you

Right here right now

   Většina z nás stále čeká na vhodnou dobu, na tu pravou příležitost, ať už jde o velké věci jako je založení rodiny nebo ty menší - vzít si na sebe poprvé ty nové šaty. Myslíme, že až ta chvíle nastane, jasně budeme vědět, že je to ta pravá, na kterou čekáme a pro niž máme vše nachystáno a bohužel jsme si především moc jistí, že OPRAVDU přijde. 

   Ještě před mnohými zkušenostmi jsem si často své nové kusy oblečení, knih, sladkostí aj. dárků šetřila. Říkala jsem si ty věty typu: ,,To si nechám pro lepší příležitost." ,,Toho je škoda jen tak." A také jsem si  představovala, tu chvíli až si je vezmu a jak to najednou vše do sebe zapadne a to mé očekávání bude naplněno.

Pravdou je, že tento okamžik, ta pravá chvíle ani vhodná příležitost nepřišla, protože do té doby šaty vyšly z módy, už jsem se do nich nevešla, ta krásná čokoláda prošla a nebo kniha už utekla tomu mému mladšímu já. Často jsem našla věc hluboko ve skříni, na poličce a vzpomněla si na pocity, které jsem měla při jejím prvním setkání, jak moc jsem od ni očekávala. A neuvědomila si, že ta chvíle, kterou jsem od té dané věci očekávala, byla přesně v ten moment, kdy mi přišla do rukou. Netušila jsem nic o příležitosti, která se nazývá právě teď a tady.

A tak nečekejte na nic,  nic si (samozřejmě kromě určité sumy peněz) nešetřete a užívejte si to právě tady a teď, protože lepší příležitost a plnější nadšení (pro tu danou věc) už nikdy v budoucnu mít nebudete.

Enjoy!