Upřímně jsem zpočátku byla jednou z těch velkých nadšenkyň, která si celá usměvavá sedla a kochala se a četla. Po čase opojení vyprchává, jak se správně zpívá. A tak jsem prozřela a ztratila vlastně veškeré ideály o lidstvu.
1. Čekání na dopravní prostředek
Někteří z nás mají to štěstí, že k budce/nástupišti (doplň dle libosti) to mají kousek od domu. Pak jsou tu ti, co bydlí úplně mimo civlizaci a ke startovnímu bodu musí být ještě dopravováni rodinnými příslušníky a jinými ochotnými lidmi.
Pokud vaše startovní čára má i stříšku/budku - ještě jste nevyhráli. Jistě budka vás může jakž takž ochránit před silným sluncem a nebo deštěm bez větru, opakuji bez větru, protože pokud prší a k tomu se přidá vítr je vám tato slavná budka k ničemu. Chodíte pak od roho k rohu, zkoušíte, kde to vlastně méně prší a nakonec se jen rezigovaně otočíte zády do vozovky a proklínate tiše ty, co teď sedí v těch autech a koukají na vás z okýnek.
Ovšem při čekání mohou vzniknout i jisté konflikty v podobě řazení do fronty. Slušní a všeznalí lidé si stoupnou za posledního člověka a trpělivě vyčkávají. Pak jsou tu ti, co jsou mimo naší sféru a stoupnou si, kam se jim chce - zbylí čekatelé se na ně s pobouřením ohlíží. No a pak jsou tu ti největší frajeři v podobě důchodců, kteří si suverénně stoupnou na první místo a při nástupu do dopravního prostředku i těm mimo sféru zahradí cestu holí, kdyby jim snad náhodou chtěli vzít prvenství v nástupu do vozu.
2. Vstup do prostředku a placení
Když důchodce nastoupí, poté co jste čekali než se vyškrábe po schodech a vybere si vhodné místo k sezení, dostávate se na řadu k panu řidiči. Já osobně jezdím s těmi autobusovými a dali by se rozdělit do tří typů:
a) vcelku milí pánové, které nic moc nerozhází a které potkáte za kalendářní rok asi tak jednou, ale vždy na ně slastně vzpomínáte a tiše doufáte, že zrovna budou řídit tento přijíždějící autobus,
b) mladí, na celý svět nasraní a špinaví řidiči - to jsou ti, co zřejmě po tom, co zkusili všechny možné práce a možnosti, nakonec skončili u autobusové dopravy. I kdyby dovnitř nastoupila dokonalá mladá žena a byla nahá, tak se budou se tvářit otráveně. Jsou to ti muži, co nenávidí svou práci, svůj autobus a všechno tvorstvo okolo. Pokud projdete přes ně, což už je taky úspěch, čeká vás hledání trochu čistého místa k sezení. Všude pod sedačkami se jinak válí odpadky, potraviny aj.
c) staří, tlustí, zapšklí a tak hodinu před infarktem - nejpočetnější skupina a zároveň ta nejhorší. Z 90% jízd vás poveze právě takový. Při vstupu k němu si říkáte, že byste snad raději šli na dívčí záchodky a pak rovnou k baziliškovi. Tyto řidiče neobměkčíte ani kdybyste byla ta nejmilejší osoba na světě a sladká jako štěňátko. Na pozdrav nereagují, při markování zvlášně funí a občas prskají, pravidelně chrchlají jako by u nich probíhala tuberkulóza. Ale to nejhorší co se vám může stát, při této skupině je to, když nemáte drobné. A drobnými myslím pouze kovové mince. Ten pohled pokud mu podáte papírovou bankovku může být často váš poslední. Vyslechnete si přitom nejen funění a hekání, ale dost nepříjemná slova a čekáte vyhazov z autobusu. Omluvy, posypání hlavy popela nehraje roli. Nakonec se ještě celou cestu strachujete, aby nedostal za jízdy infarkt, neusnul aj.
3. Cesta dopravním prostředkem
Výborně, překonali jste všechny možné nástrahy vstupu a čekání a konečně sedíte a jedete. Před vámi je ovšem ještě pár zastávek a vy čekáte, kdo si k vám přisedne. Jako žena či dívka doufáte pro stejné pohlaví. Dobrým trikem je nechat na sedadle zavazadlo a pokud nastoupí pro vás sympatická osoba, která se rozhlíží po místě, tak zavazadlo přesunout a usmát se. Ne vždy to zabere, ale je to jistá šance, jak si pojistit cestu. Pokud je ovšem na vás tato varianta příliš aktivní, můžete přistoupit k pasivní a nechat se tak nějak překvapit. Spíše tedy nemile. To si k vám pak přisedne:
a) stará a silná paní, která celou dobu funí a usíná. Většinou se dost roztahuje po sedačce, takže jste buď nalepení na okýnku s jednou nohou zdvyženou na topení a nebo pokud sedíte na sedačce k uličce, tak bohužel sedíte jen na té jedné půlce zadku. Výhodou snad může být vyzkoušení jistých cvičebních prvků jógy a natrénování rovnováhy.
b) příliš zvědavý pán, který se nezdráhá dívat se vám otevřeně na displej a na cokoliv, co zrovna snad v autobuse čtete, prohlížete, píšete. Každou příležitost bere jako šanci k navázáni rozhovoru, komentuje dopravní situaci i pohodlí v autobuse. V horším případě vás pomalu začne vtahovat do svého života.
c) matka s dítětem - po mnoha zkušenostech musím říci, že z maminek s dětmi mám asi největší hrůzu. Zřejmě na prstech jedné ruky bych spočítala ty matky, které mají svě děti vychovány (tímto se jim klaním a prosím je, ať tuto svou osvětu a návody šíří dál). A tak pokud vidím dupající dítěte po autobusu a za ní trpitelsky běžící maminku, krčím se na sedačce a modlím se ke každému možnému bohu, karmě, zvířeti a prosím maminku, ať to nedopouští. Bohužel, i když si k vám tato kategorie nepřisedne, dokáže i tak potrápit vaší jízdu a celé osazenstvo.
Když jste se nakonec dostali přes řidiče, našli vcelku pohodového spolusedícího, dítě mamince usnulo, tak přichází nástraha v podobě topení. Naši řidič milují topit obzvlášť v létě a na jaře. To jsou pro ně ty nejlepší doby, kdy v naprosto vydýchaném voze (bez okének) si pálíte jednu nohu o topení, popř. když na topení máte danou nohu kvůli silné paní vedle vás, tak si škvaříte podrážku. Poté neustále kontrolujete čas, kolik ho zbývá do cílové stanice a na každé zastávce se při otevření dveří snažíte rychle nasát co nejvíce čerstvého vzduchu.
A tak když nakonec vyjdete v cílové stanici z dopravního prostředku, konečně se nadechnete čistého a čerstvého vzduchu, opět uklidíte igelitovou tašku, kterou jste si vyndali pro jistou, kdyby jste snad zvraceli (vydýchaný vzduch, řezání zatáček, trhavé pohyby, nenadálé brzdy) tak jste šťastní, že jste cestou nebourali (až na to odřené zrcátko a nenadálý vjezd na chodník) a najednou si člověk zase více váží života a každého dobráka, co ho někdy sveze autem.
Tímto děkuji všem milým a dobrým lidem, kteří mě kdy svezli.
