Čechy krásné, Čechy mé vol. 1

  ,, Čechy krásné, Čechy mé..." tak tento úryvek písně Josefa Leopolda Zvonaře je všem nám Čechům dobře znám. Bohužel ne každý potvrzuje jeho význam. Upřímně mně samotné jistou chvíli, spoustu zkušeností a několik výjezdů do zahraničí trvalo, než jsem si naplno uvědomila krásu naší země a kultury. Možná je to ta obecná a běžná praxe, kdy věci blízko kolem sebe nedoceňujeme a blíže jsou nám ty vzdálené a jsou pro nás i lákavější. Jsou to ty dálky, jiné kultury a vůně, co nás přitahují a jakoby ukazují na maličkost a nevýraznost naší země. Ale je to v nás, to my se pořádně nekoukáme kolem sebe, to my málo čteme české klasiky, to my cestujeme spíše za hranice než v naší zemi.
   A proto jsem se rozhodla dát dohromady takový menší a zrovna aktuální soupis mého kulturního vyžití, který bude zřejmě jeden z mnoha. Všechny tyto níže jmenované tituly, místa aj. mě stále přesvědčují o tom, jak je naše země významná, plná neskutečné historie a má stále, co nabízet.

Filmy
   Ač někdy tvrdím, že my Češi umíme jen filmy plné melancholie a s takovou hořkosladkou příchutí, tak přesto české filmy i herce miluji. Od těch velmi starých s Vlastou Burianem, přes Dobrého vojáka Švejka, k Pelíškům a dalším.

Želary - mistrovský snímek, který ve mně vždy zanechá hluboké emoce. Výborna Aňa Geislerová a dookonalá krása přírody v Beskydech. Navíc dokonalé kostýmy, nářečí a celkový děj filmu jsou pro mě oscarovými.

Želary (2003)

Kolja - oscarový film Jana Svěráka je opět náhledem do o něco bližší minulosti. Pro mě je výstižnou scénou ta, kdy se malý Kolja ztratí v metru - na jednu stranu je mi ho líto a bojím se o něj, ale na druhou stranu to pan Svěrák (dalo by se říci) rozsekne svým hlášením v rozhlase, kde se snaží mluvit rusky. Takový ten film, u kterého se zasmějete i popláčete.

Kolja (1996)

Vrchní, prchni - má oblíbená komedie, která se mi neomrzí. Troufalost a dočasná vychytralost Dalibora Vrány je bezkonkurenční. Navíc skvělé záběry z Prahy, Karlových Varů..

Vrchní, prchni (1980)

Polednice - opět Aňa v hlavní roli nyní aktuálně běžícího filmu v našich kinech. Sama jsem byla dost zvědavá, jak tvůrci pojmou tuto slavnou báseň z Erbenovy Kytice a mně osobně se to velmi líbilo. Nejen opět krásná česká příroda, čecháčkovství a kostými, ale i pojetí toho, že Polednice nemusí být nadpřirozená bytost a že těžké životní situace občas v lidech vyvolají nečekaná jednání.

Polednice (2016)

Případy 1. oddělení - tak na tento seriál nyní nedá dopustit celá má rodina. Je to možná i dáno tím, že Ondřej Vetchý je náš velký oblíbenec. A i přesto, že kriminálkám moc nehodluji, tak tento si získal mou pozornost. A opět je to určitě dáno tím, že seriál zpracovává reálné případy a události poslední doby. Navíc i postavy mají reálná jména a snad se i dotyčným vyšetřovatelům trochu podobají.

Případy 1. oddělení (na ČT1 každé pondělí večer)

Knihy
   U knih na prvním místě musím zmínit mého milovaného Karla Čapka. Přemýšlím, kdy se ve mně zrodila ta láska k němu, jaká kniha to vše ve mně probudila. Možná už to bylo na základní škole zhruba tak 8. třída řekla bych. A tato láska a obdiv se se mnou táhnou dál napříč věkem, zkušenostmi a jinými autory. Karel zůstává mou velkou srdcovou záležitostí. Jeho úžasná  a výjimečná čeština mě nikdy nepřestává udivovat, jeho nevšední postřehy a stále aktuální varování ve mně probouzí radost i strach. Proto všechna jeho díla sbírám, nyní jich mám 34 a stále mi velký kus chybí, a tak už se těším na pátrání po antikvariátech na doplnění této kolekce Pana Spisovatele.

Záběr úzké části mé sbírky K. Č.

   Z aktuální tvorby musím zmínit výbornou Kateřinu Tučkovou. Řekla bych, že tato autorka vrátila mnoho čtenářů k českým autorům i v nich probudila jistý zájem v naší historii. Já osobně miluji to zkloubení historických faktů s dechberoucím příběhem. Je to vlastně geniální nápad podat historii čtivým příběhem. A tak se v jejích knihách dočkáte české historie, české krajiny i typických českých povah. Od Kateřiny jsem zatím četla vše: Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch a Fabriku. A nyní už napjatě čekám, kdy vyjde nová kniha.

 Žítkovské bohyně

Místa
   Bude to znít možná podivně, ale pro mě jsou ta nejkrásnější místa v Čechách ta okolo mého města. Kdykoliv se projíždím krajinou, tak se nemohu nabažit těch luk, lesů a kopců všude kolem. Klidu a pohody kolem. je to jistě spojeno s tím, že znám nejen místní krajinu, ale i její příběhy a lidi z ní. Že zatím obyčejným polem vidím více než člověk, který tudy projíždí okolo, jelikož mi o něm mnoho můj děda vypravoval.
   Ovšem velkou slabost mám i pro Jižní Čechy. To je pro mě osobně ta nejhezčí a nejmalebnější část Čech. Všude ta krásná náměstí s podloubími, usměvavými lidmi a jako by tam bylo i tepleji na duši člověku. Ať už jsou to České Budějovice, Třeboň, Český Krumlov a další. Tenhle kraj prostě stojí za to. Je prodchnut folklórem, historií a dobrým jídlem.

Ale celkově mám Čechy téměř neprobádané, což mě poslední dobou začalo i poněkud trápit, a tak bych to ráda napravila. Kam bych se podle vás měla určitě vypravit?