Život na maloměstě vol. 1

    Bylo nebylo malé město. Městečko na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje, na první pohled příliš malé, vševědoucí a nemoderní. Město, které jsem měla potkat a opustit. Byla jsem skálopevně přesvědčena o tom, že přesně takhle to bude.

   A tak jsem přešla do vztahu s velkoměstem a předpokládala, že městečko budu navštěvovat jen výjimečně, aby se neřeklo. Velkoměsto bylo to, které mě na první pohled uchvátilo. Od svých náctiletých let jsem toužila jenom po tom, ho získat. Bylo tak velké, vzrušující a neokoukané  s nekonečným množstvím možností. Veškeré opojení se ovšem rychle začalo vytrácet šedí, melancholií, pokřivenými obličeji, nečekanými hrozbami. Spadly mi růžové brýle a já ho najednou prokoukla a nejen to město, ale i své srdce.

   Postupem času se tedy mé návštěvy maloměsta prodlužovaly z pouhého víkendu na víkend + pátek, na víkend + pátek + čtvrtek, a tak to šlo dál. Pomalu, ale jistě jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala, poprvé a nečekaně do svého města. Bylo to to město, kterému jsem od začátku nedávala šanci, myslela jsem si, že nám to přece nemůže klapat, nikdy mi nemůže dát to, co potřebuji. A jako se někdy zamilujete do muže, od kterého jste na první pohled neočekávala nic víc než přátelství, tak to se mně stalo s mým městem. Časem jsem objevila to, co jsem předtím neviděla, jak milé a klidné dokáže být, že vše co miluji a ráda vídám, je zde. A tak jsem se stala s nadšením maloměšťačkou, která nedá dopustit na místní suroviny, historii ani na ty místní bláznivé osoby, které často se svými pohnutými osudy brouzdají naším městem jako by v něm hledali klid.

  Pravda je, že si občas s velkoměstem zalaškuji, ale věrná svým srdcem zůstávám mému maloměstu. Možná, že přijde den, kdy se vrátím do velkoměsta, kdo ví. Ze svých zkušeností vím, že známé rčení: ,,Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš." v mém životě zrovna neplatí, a tak se pro tento čas nechávám unášet na vlnách vůně přírody, natrhaného ovoce ze zahrady, úsměvů prarodičů, kteří bydlí za rohem a všeho dalšího, co život na maloměstě přináší. Ale o tom až někdy později.