Chválit, chválit, chválit

   Je to taková jednoduchá věc a většina z nás ji vůbec nedělá. Kam se poděla ta odvaha, otevřenost a srdečnost někoho pochválit? Ze začátku to může být stud, jen tak někomu říci, že mu to dnes sluší, že má krásný úsměv nebo snad, že vám slečna prodavačka ten dárek dokonale zabalila. Mohou to být klidně dvě slova, která dokáží projasnit den nejen chválenému, ale i vám.

   Zjistila jsem, že více než být chválena, mě začalo naplňovat samotné chválení. Chválím muže za jeho krásné retro kolo, píšu do nakladatelství ódy na jejich knihu, chválím každého, kdo mi podá nějaké domácí jídlo; chválím cizí modré oči, nadšeně píšu do poznámek k objednávkám, kde mě jejich stránky uchvátily a nebo jak jsem vždy byla spokojena s dodáním; a chválím i svou vedoucí diplomové práce, která i přes nabitý program, pro mě udělá něco navíc. Samozřejmě by stačilo i obyčejné děkuji, ale jak to jinak zní, když dořeknete: ,,jste moc hodná", ,,nikdo by to lépe nezvládl", ,,bez vás by to nešlo" a nebo snad prostě ,,jste báječná/ý".
   Od té doby, co více chválím mám hezčí dny. V prodejnách jsou na mě milešjí, protože kdo by odolal tak nadšenému a milému člověku? A navíc, když jen sami od sebe někoho pochválíte, můžete být často i nečekaně obdarováni. Protože pravdou je, že mnoho lidí pochvalu neočekává ani na ni nejsou zvyklí, a tak je můžete jen mile překvapit a třeba i podpořit v jejich práci, i když je to třeba paní za kasou v Albertu.
Takže když na vás padnou chmury, zvedněte zadek a jděte někomu projasnit den, protože ten váš se rázem projasní též.
A věřte nebo ne, ještě jsem se nesetkala s negativní reakcí. :)