Sinful bodies

   Když se ohlížím zpátky do minulosti, tak dříve byli hříšnými lidmi ti, co v noci utíkali potajmu z domu a odjížděli s přáteli v autě na party. Byli to ti, co na party tancovali neslušné tance. Byli to ti, co utíkali za svými láskami, ikdyž proti nim stály obě rodiny. Byli to ti, co tančili až do nového dne a jako by tančili naposledy. Byli to ti, co se nechali na jednu noc unést láskou, chtíčem, jen tím zvláštním momentem.

   Dnes jsou hříšní ti, co si dají to, na co mají chuť. Ti, co stále používají mouku, cukr a máslo nedej bůh, když si v tom ještě lebedí. Kdykoliv jdu se svou sestřenicí někam na jídlo a dáme si normální porce jídla (já burger, ona svíčkovou), tak se na nás chodí dívat chlapi z kuchyně, jestli to vážně jíme. Kolem nás jsou totiž jen ženy se saláty, maximálně s masem a zeleninovu přílohou. V tu chvíli mám vždy pocit, že jsme snad poslední svého druhu.
   A hříšní jsou především ti, co nedělají pravidelně žádný sport a běda, když to řeknou upřímně nahlas: ,,Ne, já teď nijak necvičím."
   A tak se stále ptám, kde se vzala tato posedlost, ten tzv. fitness life? Všichni najednou cvičí, nahrazují cukr stevii, sypou si protein asi i do vany a vše nezapomínají sdílet online. Musím uznat, že je to svým způsobem velmi zdravý trend, než když byly v módě různé drogy a jiné, ale přesto..
Přesto mi opravdu chybí ti opravdu hříšní a divocí lidé, kteří na večírcích protancovali dvoje boty, opili se, vystřízlivěli a znovu opili. Ti, co porušovali pravidla společnosti a pohoršovlai starší generace. A najednou jsou hříšní ti, co se nepřidali k trendu životního stylu fitness. Kam se poděli všichni ti pankáči, anarchisti, čistě bláznivě zamilovaní?

   Určitě je dobré, vyvarovat se vyloženě nezdravým jídlům a jen občas zhřešit, sem tam si zasportovat. Prostě takový ten zlatý střed, který člověka neomezuje, jen trochu pozmění pár návyků (nahradit mnohé oleje olivovým, bílé pečivo tmavým, když je chuť na sladké tak si dát ovoce, večer spíše zelninu) a přitom nijak neomezí celkový chod života a především vynechá to vnucování fitness life těm druhým. Ale přijde mi zvláštní, že některé ty extrémní případy dokáží žít jen tím, že pečují o své tělo. Stále si dávají pozor na to, co jí. Čtou všechny etikety a složení, porovnávají poměr bílkovin a sacharidů. Pro takové osoby se stalo drogou jejich perfektní tělo a jejich tělo je jejich životem. Nemělo by to být náhodou naopak, že by tu naše tělo mělo být pro život? Aneb není fitness life spíše fit and less life?



Budu ráda za vaše názory a zkušenosti.
Poznámka nakonec - tento článek je ovlivněn na základě zkušeností s tím extrémním případem..