Running sezóna

   Zase už je to nějaký ten měsíc, kdy jsem se pustila do běhání. Většinou to na člověka dolehne během dubna/května, kdy se na sociálních sítích začínají objevovat fotografie od moře, reklamy od fitness center se slogany typu: Poslední možnost zhubnout do plavek! Pozor, léto se blíží! aj. Ruku na srdce, tyhle slogany a fotky prostě zapůsobí na každou. V hlavě to začne šrotovat, je to vcelku takový ten rychlý film, kde uděláte pár sklapovaček, párkrát si zaběháte a pak přijde ten dlouhý záběr, jak vycházíte v tě krásných minišatech a všichni se ohlížejí za vašimi pevnými stehny a celkově postavě k nakousnutí. Jenže pak přijde tvrdá realita toho, že ta ,,v hlavě kratší část" je upřímně ku*va dlouhá a bez záruky posledního delšího záběru, který se většinou smrskne jen na to, že vám známá řekne, že jste zhubla (ale i to sakra potěší!).
   Já si vybrala běhání, jelikož ho mám osvědčené a jelikož jsem zase trochu pozapomněla, jak moc je to náročné. Ne sice finančně, ani časově, ale fyzicky. A tak jsem běhala, běhala, až to začalo být lepší a příjemnější. Ale přeci jen tu zůstávají věci, s během spojené, které nemohu dovypilovat. Tak například je to odplivnutí - možná je to kvůli tomu, že jsem nikdy nebyla velká sportovkyně, že jsem nebyla moc v mužském kolektivu, kdo ví. Ale kdykoliv přijde ta chvíle, kdy už si potřebuji odplivnout, tak se prostě musím zastavit, předklonit a soustředit se. Jinak to totiž dopadá velmi tragicky. Při běhu se mi již podařilo plivnout si na boty, plivnout si na oblečení, plivnout si na oblečení i boty. Vždycky jsem sama ze sebe zklamána, že si prostě neumím přirozeně odplivnout, občas u toho jistě vypadám jako postižena slintavkou či na pokraji smrti.

Zdroj: www.runselfierepeat.com

   Když tedy nakonec přiběhnu zchvácená a oslintaná od těch nepovedených odplivnutí domů, tak přichází sice pocit vítězství, ale ta největší výzva teprve přichází - jmenuje s: sundání si sportovní podprsenky. Ono se to může zdát jako jednoduchá záležitost. Ale když máte podprsenku bez rozepínání a velmi kluzké tělo, tak se z vás na těch pár minut boje stává jogínka, akrobatka, gymnastka a klubající se had v jednom. A to ani nezmiňuji to funění a zvuky u toho.
  I přes ty všechny nástrahy a chvíle, kdy si připadám (zřejmě i tak vypadám) jako blázen, tak ten pocit po studené sprše prostě stojí za to, i kdyby ta dlouhá obdivná chvíle neměla přijít, tak se člověk prostě cítí ku*va lépe.

A co vy? Běháte? Skáčete? Jezdíte? Zvedáte? Protahujete se?