A je to asi tím, že zimu je o dost komplikovanjší milovat než léto. Zima je to období, ke kterému si člověk musí vypěstovat vztah a přesto ten vztah nikdy nebude ideální. Milovat zimu je velkou obětavou láskou. Protože vás čeká strašně chvil, kdy vás to bude štvát, když pojedete do práce místo hodiny hodinu a půl, když budete promrzlí stát na zastávce, když se na vás na Vánoce vyprdne a nepřijde, když bude stále tma a neuvidíte v tu chvíli světlo. Zima je ten typ osoby, která nějak stále uniká a vy po ní prahnete, takový ten bad boy, který přijde, jen když chce a když přijde, tak to stojí za to, jelikož pak padá celá obloha a vy s ní, protože příchod zimy je něco magického. Nevíte, kdy přijde a jestli ten rok vůbec, jestli na chvíli nebo na dlouhou dobu, nevíte kolik vám toho dá a když dá, tak na kolik hodin. Je to tak komplikovaný vztah a vlastně taková nenaplněná láska, jelikož zima vždy unikne a přijde, kdy ona chce. A asi proto mě to k ní tak táhne, je nepřevídatelná a plná tajemství.
Zimu miluji. Miluji ji, proto že musím být tak trpělivá při čekání na ni. Miluji ji proto, že se kvůli ní tak musím obětovat - jezdit dříve, drkotat zuby, cítit studené nohy, oblékat si více a více vrstev oblečení, snažit se nepadat. Miluji ji proto, že se mohu zabalit do všech těch úžasně teplých věcí, miluji ji proto, že za oknem vypadá tak božsky, miluji ji proto, že ráda chytám na jazyk vločky, miluji ji proto, že s ní jsou spojené Vánoce, miluji ji proto, že mi stále není horko, miluji ji proto, že věřím, že s ní přichází zázraky a vše se může splnit.
A miluji ji přesto, že občas nevím, zda dojedu domů, miluji ji přesto, že jsem z ní unavená, miluji ji přesto, že je tak divoká, miluji přesto, že je vše těžší a delší..
Miluji ji strašně a miluji ji celou..
(A ano, při psaní závěru mi začala v hlavě znít píseň od Leoše Mareše..)
Žádné komentáře:
Okomentovat