Sunday without sun

   Neděle, ten nejzvláštnější a nejkratší den v celém týdnu. I přes to, že dle odbroníků a jistých fyzikálních zákonů má mít tento den také 24 hodin, mám vždy pocit, že tomu tak není.
   Neděle je tou černou ovcí v týdnu, tou která i přes veškerou snahu si nikdy nevybude postavení Soboty a vždy bude spojencem Pondělí.

                   

   Je to den, kdy doháníme všechny možné resty, tudíž je zase o kapku nesympatičtější. Je to den, kdy se pode dveřmi začínají objevovat ty lepkavé prsty reality všedního dne a všechna vaše trápení a nejistoty přicházejí v závěsu.
   Přesto stále nechápu, jak může být den, který je součástí víkendu a je volný, tak strašně frustrující. Možná si to vytváříme sami tím, jak se jeho samotného příchodu a existence obáváme a možná, že až moc koukáme za něj. Neumíme strhnout ty padací dveře a nechat neděli čistou nedělí a ne předzvěstí práce, školy, povinností, brzkého vstávání, běhání za metrem s kručícím břichem a jiných nemilých a stresujících věcí.  Je to jako začarovaný den, který si pokaždé najde své oběti. Pravda je, že jsem za svůj život prožila málo nedělí, u kterých bych se nezabývala následujícím dnem. Už samotné ráno si sama dokážu znepříjemnit tím, jak už myslím na ten další den. A tak mě napadá otázka, kde se to v nás bere? Jak si pokaždé dokážeme tak snadno zkazit celý jeden volný den v týdnu?

   Faktem bude, že si za to opravdu často můžeme sami, a i když tato neděle 14. února bude o krapet ponurejší než ty obvyklé. Především pro ty, co očekávají zbytečně, pro ty co jsou tam, kde nechtějí být, pro ty co stojí uprostřed osamoceni. Je na čase zkusit se tomu postavit, postavit se tomu skeptickému a předem naplánovému dni, který by přitom mohl být tak vřelým zakončením jednoho týdne a magickou předzvěstí toho následujícího.
   A tak jsem se rozhodla zabojovat proti svému nalinkovanému myšlení, které předem tento den odsuzuje z čisté podstaty jeho existence. I když už teď vím, že ty dnešní naplánované úkoly nestihnu a opět je odsunu na zítra, tak se přesto pokusím dosadit si do té neděle několik věcí, které mě těší a nemám na ně tolik času v týdnu. Dopřeji si tři věci - jednu dopoledne, jednu odpoledne a třetí navečer. Možná všechny tři budou chvíle čtení, možná to bude jiná nezvyklá činnost, kdo ví. Ale rozhodla jsem se, užít si tento den, zavřít dveře a okna před svým temným hláskem a až ráno následujícího dne si začít psát seznamy, rozběhnout se a těšit se na ten další víkend.
Tentokrát se těšit i na tu nesympatickou, často podmračenou paní Neděli, která se otevře jen těm, jež se dostanou hluboko pod její vrstvy.